Neděle 8.7. [Karviná-Lvov]

2. září 2007 v 15:23 |  Ukrajina
Vstávám. Není to takový problém. Nikdy s tím nemám problém, tím míň když mě žene kupředu cestovní horečka. Rychlá snídaně a za Štěpánem. Sraz byl v sedm u Teska, Štěpán tam fakt byl, i s autem (první kámen padá ze srdce, nemusím na nádraží a studovat jízdní řády do Kyjeva). Rychlý nákup nějakých těch zásob na cestu, benzínu (Natural 95, ať se auto trochu rozšoupne) a vyrážíme. Na tachometru je 205 305, počítá dobře, celkovému číslu se ale věřit nedá, tachoš je chudák z jiného auta.
Na hranici do Polska klasický problém po vstupu do EU - funguje jenom jedna strana hranice a nikdo neví která. Auto před náma očividně zmatkuje, nikde nikdo, tak si říkáme, že ta funkční strana je určitě "ta druhá" - polská. Tož tak na to Štěpán šlápnul a v tom se vyřítila "pistolnice" - tak tady někteří říkají pohraničním "příslušnicím". A už to bylo, brzdy, couvání, pasy, techničák, zelená karta, otevřít kufr,... Ale za pár minut nás pustila s nenávistnými pohledy a slovy "Si snad myslíte že jsme tady pro srandu" (taky že jo) dál.
Mapu Polska máme celkem solidní, ale pouštět se po nějakých okreskách nemá moc cenu, navíc tady je to rajón kde to ještě celkem znám a vím že sjíždět z hlavních cest se moc nevyplácí. Takže směr Bielsko-Biała (cesta se pořád opravuje, snad už patnáct let), Katovice, najíždíme na dálnici směr Krakov, platíme dvakrát po 6,5 Zł mýto a přesně za dvě hodiny jsme zvládli přesun z výchozího bodu Karviná-Tesco do stanice Krakov-Letiště. Odsud už po okresce, pár objížděk rozkopaných mostů (sjezd na provizorní komunikaci, občas i se semaforama), ale je neděle a není provoz, takže se to dá.
Štěpán má v autě výborný imobilizér, pod volantem je pojistná skříňka a v ní i různá relé. Stačí vytáhnout relé od palivové pumpy a s autem nikdo neodjede. No a jak je cesta v Polsku mírně hrbolatá, tak to relé občas povolí a pedál plynu přestane pedálovat. Štěpánovi se to nestalo poprvé, takže (za jízdy) zkušeným hmatem relé opět zasune tak jak má a jede se dál.
U benzínky kdesi mezi Krakovem a ukrajinskou hranici zastavujem, benzínu je ještě dost, takže vydělat pumpě nedáme, ale děláme si sváču a střídáme se, já beru do ruky volant, Štěpán mapu. Chtěl jsem se k volantu prodrat dokud je světlo, plán je jet přes noc až do Kyjeva, a to by jeden asi neodřídil. V průběhu cesty jsme vyřešili dilema, které jsem nad mapou studoval tři měsíce - kterým přechodem. Podle mapy je to vrchním (Krakovec) blíž, ale spodním (Medyka) lepší cesta, takže jsme nakonec jeli spodem. Čekání jsme si zpříjemnili opravou relé, které mi cestou taky párkrát vypadlo, výměnou za relé od houkačky. Nemohli jsme sice troubit, ale aspoň se dalo šlapat na plyn což bylo důležitější. Kdo jste někdy jeli přes Ukrajinské hranice, tak víte o čem ta písnička je, kdo ne, tak nepochopí. Nejdřív cca 2 hodiny popojíždění v koloně k samotnému přechodu, tam přes Poláky hladký průběh (ani se na ně nepamatuju, jako by tam ani nebyli). Pak nám dal jeden oficír kartičku se čtyřma políčkama,
vždycky nám na jedno dali nějakou bumážku a jelo se k dalšímu oficírovi. Ten poslední nás deset minut dupal za to že nemáme vyplněné imigrační kartičky, my jsme vždycky odešli jakože je hledat, někoho jsme se zeptali, ten nás poslal k tomu poslednímu oficírovi, ten nás zase poslal jinam... Nakonec nám je s nepopsatelným výrazem ve tváři dal, my je vyplnili, brzdili kolonu za náma... a byli jsme na Ukrajině. Na přechod jsme dorazili 13:20, opustili jsme ho přesně 19:50. Nádhera, hodinu z toho dělá časový posun, ale i tak 5 a půl hodiny... A to se mluví o zpřísňování kontrol na PL/UA hranicích v rámci vstupu do Schengenu. Proč potom na takových H/Hr nebo Slo/Hr hranicích trvá kontrola (počet lidí v autě × 2) vteřin?
Za přechodem měníme nějaká eura (7,25 hr / 1 EUR), kupujeme benzín (4,25 hr), už musí stačit 92 oktanový, ne že by 95 nebyl, ale je o dost dražší (tak 4,6 hr). Pokud máte zájem, k dispozici je i 76 nebo 82 oktan. Dá se sehnat i LPG, ne tak často jako u nás, ale dá. 98 oktan výjimečně, víc už nečekejte. Nadnárodních pump typu Shell, OMV ... je poskrovnu, myslím že jsme viděli tak jednu, dvě.
Hodinku od hranic nás už čeká Lvov. S Jirkou a Tomášem se máme sejít u hlavního vlakového nádraží ve Lvově odhadem kolem sedmé až osmé, což už tedy nestihnem, tak jim píšu jaká je situace. Lvov je celkem bludiště, doporučuju sehnat si mapu, já jsem za cca 75 Kč koupil něco v Těšíně, posloužila docela dobře. Sice jsme se trochu zamotali, ale nakonec jsme to našli. Tak blbé dlažební kostky u nás nenajdete, auta nám bylo celkem líto. Koleje tak luxusní u nás taky nemáme, tady to vypadalo jako spíš jako jakási ocelová drážka mezi těma kostkama. Jezdily po tom ale ty tramvaje docela svižně, jako všude i naše škodověnky. Nechtělo se nám platit 20 Kč za parkování u nádraží jenom kvůlinástupu a naložení věcí, tak jsme zastavili v protisměru mezi ostrůvkama autobusu, byli z nás očividně nadšení, ale za pár minut jsme byli pryč, tak z toho žádný průser nebyl.
Vyrážíme ze Lvova, mapa nás naštěstí vyvedla ven. Značek je poskrovnu, orientujeme se podle kolejí, slunce nad obzorem a tvaru křižovatek. Kdo by si pomyslel že nás to potká za pár dní znova...
Naštěstí jsme se ze Lvova vymotali ještě za světla. Pak se ale začalo celkem rychle stmívat, cesta směrem na Rivne nic moc, pořád samý "remont", objížďky, hrozný až strašný povrch v místě remontů (asfalt sedřený na šutry a hlínu, hrozné díry které je třeba objíždět, v tom kamiony svítí v protisměru. Nedá se jet potmě, nemáme na to koule. Sjíždíme na vedlejší cestu, z ní na polní, jedem dvě stě metrů a zakempíme. Je tma (cca 23:00), stan se stavět nechce, spíme na polní cestě u auta. Snad nepojede traktor...
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Aktuální články

Reklama